V dnešním článku vám přinášíme jednoduchý online nástroj, který se bude hodit všem školákům, studentům i učitelům. Využijete ho při tvorbě domácích úkolů, psaní slohových prací, referátů nebo například pololetních seminárek – počítadlo znaků a slov.
Stačí vložit libovolný text do připraveného pole a během okamžiku zjistíte, kolik má slov, znaků, písmen a normostran. Nemusíte nic počítat ručně ani složitě odhadovat délku textu. Vše je rychlé, přehledné a online.
Proč je dobré znát počet slov a znaků?
Ve škole bývají zadání přesně určená a učitelé chtějí dodržet rozsah práce. Typické zadání může vypadat například takto:
- Napište vypravování v rozsahu 300 slov
- Slohová práce má mít minimálně 2 normostrany
- Referát musí obsahovat alespoň 5000 znaků
Stejně užitečné je to i v práci. Copywriteři, redaktoři nebo úředníci často pracují s limitem znaků nebo normostran.
Počítadlo slov, znaků a normostran
Co všechno náš nástroj počítá?
Online počítadlo vám ukáže několik užitečných údajů:
- Počet slov – Kolik slov se v textu nachází. Obecně platí, že slovo je každá samostatná část textu oddělená mezerou (např. dům, škola nebo i číslovka).
- Počet znaků – Počítají se všechna písmena, čísla, mezery i interpunkce.
- Počet písmen – Počítají se pouze písmena abecedy bez mezer a znamének.
- Počet normostran – Přepočet podle běžného pravidla 1800 znaků včetně mezer. To znamená, že pokud váš text obsahuje 3620 znaků, má přibližně 2 normostrany. Jedná se o běžnou jednotku pro měření délky textu. Používá se u překladů, psaní článků nebo školních prací.
Příklady měření
Text 1: Čert a Káča (Božena Němcová)
TENTO TEXT MÁ: 420 slov, 2298 znaků (včetně mezer), 1791 písmen, 1.28 normostran
V jedné vesnici byla stará děvečka, jménem Káča. Měla chaloupku, zahradu a k tomu ještě pár zlatých peněz, ale kdyby byla celá v zlatě seděla, nebyl by si jí ani ten nejchudší chasník vzal, protože byla jako čert zlá a hubatá. Měla starou matku a leckdy posluhu potřebovala, ale kdyby byl mohl někoho krejcar spasit a ona dukáty platila, nebyl by jí toho nejmenšího udělal, protože se hned pro každé slovo soudila a vadila, až to bylo na deset honů slyšet. K tomu všemu nebyla hezká, a tak zůstávala na ocet, až jí bylo již pomalu čtyrycet let. Jak to z většího dílu ve vesnicích bývá, že je každou neděli odpoledne muzika, bylo to i tu; jak se ozvaly u rychtářů aneb v hospodě dudy, hned byla plná sednice hochů, v síni a po náspi stály děvčata a u oken děti. Ale nejprvnější mezi všemi byla Káča; hoši na děvčata kývali, a ty se ubíraly clo kola, ale Kačence se toho štěstí co živa byla ani jednou nedostalo, ač by dudákovi třeba sama byla zaplatila, než navzdor tomu nevynechala přece ani jednu neděli. Jedenkráte jde také a myslí si po cestě: „Tak stará jsem již, a ještě jsem s hochem netancovala, není-li to k zlosti? Věru dnes bych tancovala třeba s čertem.“
Se zlostí přijde do hospody, sedne ke kamnům a dívá se, který kterou k tanci bere. Najednou vejde do dveří pán v mysliveckém oděvu. Sedne nedaleko Kačenky za stůl a dá si nalít. Děvečka přinese pivo, pán je vezme a nese Kačence připít. Kačenka se chvíli v duchu divila, že má ten pán pro ni takovou čest, chvilku se upejpala, ale konečně se ještě ráda napila. Pán žbánek postaví, vytáhne z kapsy dukát, hodí ho dudákovi a křičí: „Sólo, hoši!“ Hoši se rozstoupí a pán si bere Káču k tanci.
„I kýho šlaka, kdopak asi je?“ ptají se staří a sestrkují hlavy; hoši se ušklebují a děvčata schovávají hlavu jedna za druhou a přikrývají hubu zástěrou, aby Káča nezahlídla, že se jí smějou. Ale Káča neviděla žádného, ona byla ráda, že tancuje, byť by se jí byl celý svět smál, nebyla by si z toho pranic dělala. Celé odpoledne, celý večer tancoval pán jen s Káčou, kupoval marcipán i sladkou vodku, a když přišel čas jíti domů, vyprovázel ji po vsi.
„Kýž bych mohla s vámi tak clo smrti tancovat jako dnes,“ pravila Káča, když se měli rozcházet.
„I to se ti může stát, pojď se mnou.“
„A kde zůstáváte?“
„Chyť se mne kolem krku, já ti povím.“
Text 2: Chytrá Horákyně (Božena Němcová)
TENTO TEXT MÁ: 736 slov, 4255 znaků (včetně mezer), 3298 písmen, 2,36 normostran
Byli dva bratři. Jeden z nich byt bohatý statkář, neměl žádných dětí a byl tuze lakomý. Druhý, chudý chalupník, měl jedinou dceru a byl příliš dobrý. Když šlo děvčeti na dvanáctý rok, dat ji k bratru za husopasku. Dvě léta sloužila za stravu, po dvou letech zesílila a nastoupila za děvečku.
„Služ jen, Manko, spravedlivě,“ řekl ji strýc, „až vystoupíš, dám ti místo mzdy jalovici. Právě mám čtyrnedělní tele, to dochovám, a tobě to bude jistě milejší než peníze.“
„To víte,“ odpověděla Manka, a od té chvíle byla do práce jako oheň a krejcaru strýci neumařila. Ale strýc byl šelma. Manka sloužila tři léta poctivě a bez reptáni, otec ale churavěl a stárnul, a ona musela domů, žádala tedy jalovici, z které už byla hodná kráva. Tu obrátil milý strýc kolečka, řka kdesi cosi, že jí tolik nedá, že jí to neslíbil, a chtěl ubohou Manku několika groši odbýti. Ta však nebyla hloupá, aby byla peníze přijala, ale doma s pláčem otci všecko povídala, usilujíc, aby šel panu prokurátorovi žalovat. Otec, jsa zlostí popuzen na nesvědomitého bratra, šel bez meškání do města a žalobu přednesl. Pan prokurátor ho vyslechl a poslal pro sedláka. Sedlák ale dobře tušil, jestli to pan prokurátor nějak nespraví, že musí jalovici dát, proto hleděl, jak by ho na svou stranu dostal. Pan prokurátor byl v rozpacích. Bohatého by si nerad byl rozhněval, a chudý měl přece právo na své straně. Rozsoudil tedy chytrým způsobem. Zavolal si každého zvlášť a dal jim hádačky: „Co je nejbystřejšího, co je nejsladšího a co nejbohatšího?“ s tím doložením, kdo to uhodne, že dostane jalovici.
Mrzuti odešli bratři domů, celou cestu rozvažujíce, co by to asi bylo, ale ani jeden ani druhý nemohl se pravdy domakat.
„No jak?“ ptala se žena bohatého sedláka, když přišel domů.
„Čert aby ty soudy vzal, teď jsem v bryndě,“ řekl sedlák a hodil tchořovkou o stůl.
„No a proč, co se ti stalo, prohrál jsi?“
„Co prohrál! Neprohrál, ale co nejspíše teprv prohraju. Prokurátor mně dal hádačku: ‚Co je nejbystřejšího, co nejsladšího a co nejbohatšího?‘ Jestli to uhodnu, zachovám jalovici.“
„To jsou věci s hádačkou. Já ji sama uhodnu. Co by mohlo být bystřejšího nad našeho černého špicla, co sladšího nad náš sud medu, co bohatšího nad naši truhlu tolarů?“
„Dobře máš, ženo, tys to uhodla, jalovice je naše.“ Tak se uspokojil milý sedlák a nechal si chutnat, co mu žena přistrojila.
Chalupník přišel domů celý smutný, pověsil klobouk na hřeb a sedl za stůl.
„No, Jak jste pořídil, táto?“ ptala se Manka.
„Ba pořídil. Jsou to páni, ti by člověka div nezbláznili.“
„Nu a co, povídejte pak.“
Táta povídal, co mu pan prokurátor uložil.
„Nu a co víc? To já sama uhodnu, jen nebuďte smuten, ráno vám to povím.“
Chalupník ale proto přece celičkou noc oka nezamhouřil. Ráno přijde Manka do sednice a povídá: „Až se vás bude prokurátor ptát, řekněte, nejsladší že je spaní, nejbystřejší že je oko a nejbohatší že je zem, z níž všecko pochází. Ale to vám pravím, ať neříkáte, od koho jste se to dověděl.“ Chalupník šel k panu prokurátorovi, žádostiv, zdali ta odpověď bude dobrá.
Nejdříve zavolal prokurátor sedláka a ptal se ho na rozluštění hádaček.
O autorovi
Související články
Hádanky pro děti s odpověďmi: 140+ nejlepších hádanek podle věku
Hádanky pro děti ve věku 7 let
Hádanky pro děti ve věku 8 let
Potřebujete pomoci s napsáním omluvenky do školy? Použijte naše vzory.
Věděli jste, že na internetu nyní naleznete spoustu krásných dětských pohádek ke stažení zdarma a naprosto legálně?
Víte v jakých případech se píše čárka před A TO?