Příběh o Smolíčkovi patří mezi klasické české pohádky. Vypráví o malém chlapci, který žil v lese s moudrým jelenem se zlatými parohy, který ho chrání před nebezpečnými jeskyňkami. Chcete si tuto kouzelnou pohádku připomenout nebo ji přečíst dětem na dobrou noc? Připravili jsme pro vás její celý text – můžete si ho přečíst rovnou zde, nebo si ho stáhnout ve formátu PDF.
Tato pohádka je pátým dílem z naší série „Pohádky na dobrou noc„ které si můžete přečíst u nás na webu nebo stáhnout a vytisknout.
Pohádka O Smolíčkovi
Byl jednou jeden malý chlapec. Jmenoval se Smolíček. Žil v lesní chaloupce s jelenem, který měl zlaté parohy. Ten jelen nebyl obyčejný – uměl mluvit, vařit a moc dobře se o Smolíčka staral.
Každé ráno jelen říkal:
„Smolíčku, buď doma a nikomu neotvírej! Jeskyňky jsou zlé. Kdyby tě unesly, už by ses nevrátil.“
„Neboj se, jelínku,“ odpovídal Smolíček. „Budu hodný a dveře zamknu.“
Jednoho dne jelen odešel na pastvu. Smolíček si zrovna stavěl věž z kostek, když tu:
Klep, klep!
Za dveřmi se ozvaly sladké hlásky:
„Smolíčku, pacholíčku,
otevři nám světničku.
Jen dva prstíčky tam strčíme,
jen se ohřejeme a hned zas půjdeme.“
Smolíček si vzpomněl, co říkal jelen.
„Ne! Já vám neotevřu!“ zavolal a běžel se schovat za postel.
Když se jelen vrátil, Smolíček mu všechno vyprávěl.
„To jsi udělal správně,“ řekl jelen a objal ho. „Mám tě moc rád. Nechci, aby se ti něco stalo.“
Jenže za pár dní to přišlo znovu.
Klep, klep! A zase ty hlásky:
„Jen malinko… jen prstíček… vždyť tady zmrzneme…“ prosily jeskyňky.
Venku byla šílená zima a Smolíčkovi jich bylo líto.
„No dobře… ale jen na chviličku,“ pošeptal.
Pootevřel dvířka – a ouvej! Jeskyňky byly rázem uvnitř, popadly ho a utíkaly pryč!
Smolíček volal: „Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky pryč nesou!“
Jelen to uslyšel, přihnal se rychle jako vítr, vystrašili svými parohy jeskyňky a zachránil Smolíčka.
„Musíš být opatrný,“ řekl jelen. „Nechci o tebe Smolíčku přijít.“
Uplynulo spousta dní a přišly jeskyňky znovu. Tentokrát bylo venku opravdu šílené počasí. Hromy, blesky.
„Smolíčku, jen prstíček, prosíme…“
A Smolíček po nějaké době zase otevřel.
Jeskyňky ho unesly. Tam ho krmily každý den – kaší, perníkem, chlebem i medem.
„Jen pěkně papej, ať jsi kulatý jako bochánek,“ říkaly. „Pak tě hezky upečeme a sníme!“
Smolíček měl plné bříško, ale velký strach. Když mu jednou nařídily:
„Ukaž nám prstíček, ať víme, jestli už jsi měkký,“
Smolíček se rozplakal a volal naposledy: „Za hory, za doly,
mé zlaté parohy,
kde se pasou?
Smolíčka pacholíčka
jeskyňky pryč nesou!“
A jelen ho opravdu slyšel! Přiběhl, vrazil do jeskyně, Smolíčka popadl a rychle s ním utíkal pryč.
Doma ho položil na postel a tiše řekl:
„Moc jsem se o tebe bál.“Přepnout na blokový editor
„Promiň, jelínku,“ vzlykal Smolíček. „Já už opravdu nikdy nikomu neotevřu. Mám tě moc rád.“
Od té doby Smolíček dveře opravdu neotvíral. A když slyšel klepání, vždycky si vzpomněl na jeskyni a na kaši, co ho málem stála život.
Pohádka o Smolíčkovi v PDF
Tento dokument si můžete zdarma stáhnout zde.
O autorovi
Související články
Pohádka o Budulínkovi – text ke čtení i stažení v PDF
Pohádka Na dobrou noc – text ke čtení i stažení v PDF
Recenze knihy „Jak myška snědla měsíc“ od Petra Horáčka
Pohádka o perníkové chaloupce – text ke čtení i stažení v PDF
Pohádka o červené karkulce – text ke čtení i stažení v PDF
Pohádka O Koblížkovi – text ke čtení i stažení v PDF