Vydejte se s námi do kouzelného světa malé víly Amálky, která se jednoho večera rozhodla prozkoumat tajemný les Čaroháj. Maminka ji sice varovala, že v lese žije strašidelný hejkal Rarach, ale Amálčina zvědavost byla silnější. Jak si poradí, když zabloudí? A je hejkal opravdu tak děsivý, jak se povídá? Přečtěte si pohádku Na dobrou noc rovnou tady, nebo si ji stáhněte jako PDF a vyprávějte tento příběh dětem před spaním!
Tato pohádka je pátým dílem z naší série „Pohádky„ které si můžete přečíst u nás na webu nebo stáhnout a vytisknout.
Pohádka Na dobrou noc
Bylo, nebylo… na kraji lesa jménem Čaroháj, kde zpívali ptáci i v noci a světlušky tančily ve vzduchu jako malé lampičky, žila malá víla jménem Amálka. Byla zvědavá a odvážná, ale bohužel někdy neposlouchala, co jí říkala maminka.
„Do Čaroháje nechoď,“ varovala ji často maminka. „Je to kouzelný les a straší tam hejkal Rarach!“
Amálka si vždycky říkala: Co to může být za strašidlo? A je opravdu tak děsivý, jak se říká?
Jednoho večera, kdy slunce zapadalo a nebe se zbarvilo do růžova, se rozhodla to zjistit. Po špičkách vyklouzla z domku pod starým dubem a vydala se do lesa.
Čaroles byl nádherný. Stromy se třpytily jako smaragdy, květiny zářily v měsíčním světle, a dokonce i mech na zemi voněl jako čerstvě upečené koláčky. Amálka byla uchvácená a zapomněla na čas.
Jenže čím dál šla, tím temnější les byl. Stromy se nakláněly jako obři a vítr zpíval zvláštní, strašidelné melodie. Najednou se ozvalo:
„Húúúúúú!“
Amálka se lekla a přitiskla se ke stromu. „Kdo je tam?“ zavolala třesoucím se hláskem, ale odpovědí jí bylo jen šustění listí.
„Húúúúúú!“
A pak ho uviděla. Hejkal Rarach! Měl hnědou chlupatou srst, zelené oči svítící jako lucerny a rohy, které se leskly v měsíčním světle.
Amálka se chtěla rozběhnout pryč, ale zakopla a spadla do mechu. „Prosím, neubližujte mi!“ zavolala zoufale. Zavřela oči a čekala na to nejhorší.
Místo toho však uslyšela hluboký, ale laskavý hlas: „Neubližuju malým vílám, co se ztratily. Neubližuji vůbec nikomu!“
Amálka otevřela oči. Hejkal se na ni díval, ale v jeho očích nebylo nic děsivého. Naopak, byl to laskavý pohled plný porozumění.
„Ty… nejsi zlý?“ zeptala se opatrně.
Hejkal si sedl vedle ní a rozesmál se. „Zlý? Kdepak! Starám se v Čaroháji o stromečky, kytičky a zvířata. No a taky občas pomáhám těm, kdo se v lese ztratí. Přišel jsem ti pomoct najít cestu domů.“
Amálka zůstala překvapená. „Ty mi pomůžeš?“
„Samozřejmě,“ řekl hejkal, zvedl ji na nohy a podal jí malou větvičku, která svítila jako pochodeň. „Drž se blízko mě.“
Společně kráčeli lesem. Rarach cestou vyprávěl Amálce příběhy o Čaroháji, o kouzelných svítících rostlinách, létajích jednorožcích i o tom, jak se o les stará. Amálka zjistila, že hejkal Rarach je vlastně hodný a moudrý tvor.
Když se dostali na kraj lesa, Amálka se k němu otočila. „Děkuji ti, Rarachu!“
Hejkal se usmál a zavolal na rozloučenou své hluboké: „Húúúúúú!“
Amálka se rozesmála a utíkala domů. Od té doby už věděla, že někdy to, co vypadá na první pohled strašidelně či zvláštně, může být nakonec přátelské a dobré.
A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Pohádka „Na dobrou noc“ v PDF
Dokument si můžete zdarma stáhnout zde.
