
Toto je úryvek básně Vodník ze slavné sbírky Kytice, kterou napsal Karel Jaromír Erben. Je to příběh ve kterém sledujeme mladou dívku, která se vydává k jezeru prát prádlo, přestože ji matka varovala. V jezeře na ni čeká vodník, který ji odvleče a učiní svou ženou. Jak to celé dopadne? To si přečtěte níže.
Vodník
Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek –
šiju, šiju si kabátek:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
Ráno, raníčko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, k jezeru,
šátečky sobě vyperu.“
„Ach nechoď, nechoď na jezero,
zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
Perly jsem tobě vybírala,
bíle jsem tebe oblíkala,
v sukničku jako z vodních pěn:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven.“-
Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. –
První šáteček namočila –
tu se s ní lávka prolomila,
a po mladičké dívčině
zavířilo se v hlubině.
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podle skal
zelený mužík zatleskal.
Nevesely truchlivy
jsou ty vodní kraje,
kde si v trávě pod leknínem
rybka s rybkou hraje.
Tu slunéčko nezahřívá,
větřík nezavěje:
chladno, ticho –
jako žel v srdci bez naděje.
Nevesely truchlivy
jsou ty kraje vodní;
v poloutmě a v polousvětle
mine tu den po dni.
Celý text básně najdete zde.

Stáhněte si báseň v grafickém provedení.
Další básničky, písničky a říkadla
Pokud mají dětí kolem vás náladu na další básničky, říkadla, tak vřele doporučujeme tyto:
- Na zavazování tkaniček
- O Andělech
- O čarodějnici
- O jaru
- O kočce
- O létu
- O moři
- O pejskovi
- O přátelství
- O rodině
- O sluníčku



