Báseň Máj od Karla Hynka Máchy patří k nejznámějším dílům české literatury. Je to lyrickoepický příběh viny, osamění a hledání smyslu lidského života tváří v tvář nevyhnutelnému konci. Společně si dnes toto dílo, které bylo vydáno už roku 1836, připomeneme.
Máj – text
Byl pozdní večer — první máj —
večerní máj — byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.
I světy jich v oblohu skvoucí
co ve chrám věčné lásky vzešly;
až se — milostí k sobě vroucí
změnivše se v jiskry hasnoucí —
bloudící co milenci sešly.
Ouplné lůny krásná tvář —
tak bledě jasná, jasně bledá,
jak milence milenka hledá —
ve růžovou vzplanula zář;
na vodách obrazy své zřela
a sama k sobě láskou mřela.
Dál blyštil bledý dvorů stín,
jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
jak v objetí by níž a níž
se vinuly v soumraku klín,
až posléze šerem v jedno splynou.
S nimi se stromy k stromům vinou. —
Nejzáze stíní šero hor,
tam bříza k boru, k bříze bor
se kloní. Vlna za vlnou
potokem spěchá. Vře plnou —
v čas lásky — láskou každý tvor.
Za růžového večera
pod dubem sličná děva sedí,
se skály v břehu jezera
daleko přes jezero hledí.
To se jí modro k nohoum vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až v dálce v bledé jasno splyne.
Po šírošíré hladině
umdlelý dívka zrak upírá;
po šírošíré hladině
nic mimo promyk hvězd nezírá;
Dívčina krásná, anjel padlý,
co amarant na jaro svadlý,
v ubledlých lících krásy spějí.
Hodina jenž jí všecko vzala,
ta v usta, zraky, čelo její
půvabný žal i smutek psala. —
Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde — již se nevrátí! —
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.
Zbytek básně si stáhněte v PDF zde.
Krátce o autorovi
Karel Hynek Mácha byl významný český básník a představitel romantismu. Ve své tvorbě zdůrazňoval silné emoce, vnitřní rozervanost i obdiv k přírodě. Zemřel velmi mladý, v pouhých 26 letech, krátce po dokončení svého nejznámějšího díla.
Další básničky, písničky a říkadla
Pokud mají dětí kolem vás náladu na další básničky, říkadla, tak vřele doporučujeme tyto:
- Pro dědu k narozeninám
- Pro děti ve 4. třídě
- Pro kamarádku
- Pro maminku k narozeninám
- Pro maminku k svátku
- Pro miminka
- Pro paní učitelku
- Pro předškoláky
- Pro prvňáčky
