Připravujete se na test, maturitu nebo zkoušku z českého jazyka a literatury? Jednou ze základních otázek bývají literární směry a období, která ovlivnila světovou literaturu. Jenže zapamatovat si všechny ty názvy, autory a charakteristické znaky není vždy úplně jednoduché. V tomto přehledu si proto projdeme nejdůležitější literární směry stručně, jasně a bez zbytečně složitých definic, které studentům často spíš zamotají hlavu.
U každého období najdete jednoduché vysvětlení, hlavní znaky i známé autory a jejich díla. Díky tomu si snadno zopakujete základní informace před písemkou, přijímačkami nebo maturitou. Přehled je vhodný i k vytisknutí do PDF, takže ho můžete použít jako pomůcku na opakování nebo studijní materiál do školy.
Literární směry přehled
K vytisknutí
Přehled literárních směrů v PDF si můžete vytisknout zde.
K nahlédnutí
Renesance (14. století – 17. století)
Renesance se zaměřovala na člověka, vzdělání a návrat k antickým ideálům. Rozvíjela se věda, umění i literatura a vznikal humanismus. Autoři často psali o lidských citech, lásce a společnosti.
Autoři:
- William Shakespeare (Romeo a Julie, Hamlet)
- Miguel de Cervantes (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha)
Baroko (konec 16. století – 18. století)
Baroko zdůrazňovalo víru, emoce a pomíjivost lidského života. Typické byly silné kontrasty mezi životem a smrtí nebo radostí a utrpením. Literatura měla často náboženský charakter a působila velmi emotivně.
Autoři:
- Molière (Lakomec, Tartuffe)
- John Milton (Ztracený ráj)
Klasicismus (17. století – 18. století)
Klasicismus vycházel z rozumu, řádu a antických vzorů. Literatura měla být přehledná, poučná a morálně správná. Důležitá byla pravidla, harmonie a vyváženost textu.
Autoři:
- Jean Racine (Faidra)
- Molière (Zdravý nemocný)
Osvícenství (18. století)
Osvícenství prosazovalo rozum, vzdělání a vědecké poznání. Kritizovalo pověry, církevní dogmata a absolutismus. Literatura měla lidi vzdělávat a vést společnost k pokroku.
Autoři:
- Voltaire (Candide)
- Daniel Defoe (Robinson Crusoe)
Romantismus (konec 18. století – polovina 19. století)
Romantismus zdůrazňoval city, fantazii a individualitu člověka. Hrdinové bývali osamělí, výjimeční a často nešťastní. Velkou roli hrála příroda, tajemno a vzdor proti společnosti.
Autoři:
- Victor Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži, Bídníci)
- George Gordon Byron (Childe Haroldova pouť)
Realismus (19. století)
Realismus se snažil věrně zobrazit skutečný život a společnost. Autoři popisovali běžné lidi, jejich problémy i sociální rozdíly. Důležitý byl detailní a pravdivý popis reality.
Autoři:
- Honoré de Balzac (Otec Goriot)
- Lev Nikolajevič Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina)
Naturalismus (konec 19. století)
Naturalismus ukazoval člověka jako bytost ovlivněnou dědičností a prostředím. Literatura často zobrazovala chudobu, nemoci nebo alkoholismus. Díla bývala velmi realistická a někdy až drsná.
Autoři:
- Émile Zola (Zabiják, Germinal)
- Guy de Maupassant (Kulička)
Symbolismus (konec 19. století)
Symbolismus používal symboly, náznaky a skryté významy. Důležitější byly pocity a atmosféra než samotný děj. Jazyk byl často hudební, obrazný a poetický.
Autoři:
- Charles Baudelaire (Květy zla)
- Paul Verlaine (Saturnské básně)
Dekadence (konec 19. století)
Dekadence vyjadřovala pesimismus, únavu ze života a pocit úpadku společnosti. Častými tématy byly smrt, samota nebo zkaženost světa. Umělci se často stavěli proti běžným společenským hodnotám.
Autoři:
- Oscar Wilde (Obraz Doriana Graye)
- Joris-Karl Huysmans (Naruby)
Impresionismus v literatuře (konec 19. století – začátek 20. století)
Impresionismus zachycoval okamžité dojmy, nálady a pocity člověka. Autoři se soustředili hlavně na atmosféru a smyslové vnímání. Texty často působily jemně, poeticky a subjektivně.
Autoři:
- Marcel Proust (Hledání ztraceného času)
- Anton Pavlovič Čechov (Racek, Višňový sad)
Modernismus (konec 19. století – polovina 20. století)
Modernismus experimentoval s jazykem, stylem i vyprávěním. Autoři se zaměřovali na psychiku člověka a jeho vnitřní svět. Často porušovali tradiční pravidla literatury a hledali nové formy vyjadřování.
Autoři:
- James Joyce (Odysseus)
- Franz Kafka (Proměna, Proces)
Prokletí básníci (konec 19. století – polovina 20. století)
Prokletí básníci byli autoři žijící bohémským a často bouřlivým životem. Ve své tvorbě vyjadřovali silné emoce, vzdor a pocit nepochopení společností. Jejich poezie bývala osobní, melancholická a experimentální.
Autoři:
- Arthur Rimbaud (Opilý koráb)
- Paul Verlaine (Romance beze slov)
Dadaismus (1916–1920s)
Dadaismus odmítal logiku, pravidla i tradiční umění. Reagoval hlavně na hrůzy první světové války a snažil se šokovat publikum. Typická byla absurdita, humor a provokace.
Autoři:
- Tristan Tzara (Sedm manifestů dada)
- Hugo Ball (Karawane)
Surrealismus (1920s–1930s)
Surrealismus se snažil zachytit sny, fantazii a podvědomí člověka. Autoři používali nelogické obrazy, volné asociace a zvláštní spojení slov. Díla často působila tajemně a snově.
Autoři:
- André Breton (Manifest surrealismu)
- Paul Éluard (Veřejná růže)
Existencialismus (1940s–1950s)
Existencialismus řešil smysl života, svobodu a odpovědnost člověka. Hrdinové často prožívali samotu, nejistotu a úzkost. Literatura ukazovala, že člověk si musí najít vlastní smysl života sám.
Autoři:
- Albert Camus (Cizinec, Mor)
- Jean-Paul Sartre (Zeď, Nevolnost)
Absurdní drama (1940s–1960s)
Absurdní drama ukazovalo nesmyslnost života a problémy v komunikaci mezi lidmi. Děj býval nelogický, opakující se a zvláštní. Diváci měli pocítit chaos a nejistotu moderního světa.
Autoři:
- Samuel Beckett (Čekání na Godota)
- Eugène Ionesco (Plešatá zpěvačka)
Beatníci / Beat Generation (1950s)
Beatníci kritizovali konzumní společnost a hledali osobní svobodu. Psali otevřeně o cestování, drogách, hudbě i životním stylu mladých lidí. Jejich tvorba byla spontánní, rebelující a velmi osobní.
Autoři:
- Jack Kerouac (Na cestě)
- Allen Ginsberg (Kvílení)
Nový román (Nouveau Roman) (1950s)
Nový román odmítal klasický děj i tradiční postavy. Autoři se soustředili na detailní popisy věcí, prostředí a vnímání reality. Čtenář si často musel význam díla domýšlet sám.
Autoři:
- Alain Robbe-Grillet (Žárlivost)
- Nathalie Sarraute (Tropismy)
Rozhněvaní mladí muži (Angry Young Men) (1950s)
Tento směr tvořili hlavně britští autoři kritizující společenské rozdíly a pokrytectví. Hrdiny byli obyčejní mladí lidé nespokojení se svým životem. Díla často zobrazovala frustraci a odpor vůči společnosti.
Autoři:
- John Osborne (Ohlédni se v hněvu)
- Kingsley Amis (Šťastný Jim)
Postmodernismus (polovina 20. století – současnost)
Postmodernismus míchá různé styly, žánry a odkazy na jiná díla. Typická je ironie, hra s realitou a netradiční vyprávění. Autoři často zpochybňují pravdu nebo jednoznačný význam příběhu.
Autoři:
- Umberto Eco (Jméno růže)
- Milan Kundera (Nesnesitelná lehkost bytí)
Magický realismus (polovina 20. století – současnost)
Magický realismus spojuje běžný svět s nadpřirozenými prvky, které postavy považují za normální. Příběhy působí tajemně, snově a poeticky. Často se objevují rodinné ságy, legendy a magické události.
Autoři:
- Gabriel García Márquez (Sto roků samoty)
- Isabel Allende (Dům duchů)
Science Fiction (Sci-Fi) (20. století – současnost)
Science fiction zobrazuje budoucnost, technologie, vesmír nebo vědecké objevy. Často řeší vztah člověka a techniky nebo možné dopady vědeckého pokroku. Příběhy mohou být dobrodružné, filozofické i varovné.
Autoři:
- Isaac Asimov (Nadace, Já robot)
- Arthur C. Clarke (2001: Vesmírná odysea)
Fantasy (20. století – současnost)
Fantasy pracuje s magií, mytickými bytostmi a vymyšlenými světy. Často obsahuje boj dobra se zlem, hrdinské výpravy a kouzelné předměty. Příběhy bývají inspirovány mýty, legendami a středověkem.
Autoři:
- R. R. Tolkien (Trilogie Pán prstenů, Hobit)
- George R. R. Martin (Píseň ledu a ohně)
