
Každý rok 5. prosince děti nedočkavě vyhlížejí z okna anděla a čerta. Trochu se těší a zároveň jsou kapku nervózní. No a když se setmí, přijde ten pravý okamžik, kdy ve dveřích zazvoní spravedlivý Mikuláš se svou velkou knihou plnou pochval a výtek.
V tomto článku najdete léty prověřený návod, jak vše připravit, jak mluvit, co nezapomenout a na konci i vzorovou mikulášskou řeč, kterou můžete použít.
Co říká Mikuláš a jak se na to připravit
Příprava několik dnů před Mikulášem
Aby návštěva působila přirozeně, je dobré začít s přípravami o pár dní dříve. Připravte si doma „Mikulášovu knihu“ – krásnou zdobenou knihu, do které si vlepujete poznámky o dětech.
- Kontaktujte rodiče předem: Ozvěte se rodičům a poproste je, aby vám písemně sepsali pochvaly i výtky o svém dítěti. Ideálně 2–3 výtky a 3–4 pochvaly.
- Nezapomeňte na údaje o dítěti: Ať rodiče uvedou jméno dítěte (např. Matyášek), věk (např. 6 let) a například jméno maminky a tatínka nebo jinou doplňující informaci. Takové detaily totiž dělají divy – děti uvěří, že Mikuláš ví opravdu všechno.
Nikdo po vás samozřejmě nechce, abyste si pamatovali deset dětí najednou. Úplně stačí, když si poznámky vlepíte právě do Mikulášovy knihy a během návštěvy je přečtete.
5. prosince – den D
V den návštěvy se ještě naposledy ozvěte rodičům a potvrďte si detaily, jako je způsob a nenápadné předání balíčku, přesný čas příchodu a zda má dítě připravenou básničku nebo písničku.
Důležité doporučení z praxe: Rozhodně neparkujte přímo před domem. Ideální je zaparkovat o dvě až tři ulice dál, abyste neriskovali, že vás děti uvidí vystupovat z auta ve chvíli, kdy ještě „nejste“ Mikuláš.
Jak mluvit, aby to působilo důstojně
Tohle je klíčové. Mluva dělá devadesát procent celého dojmu:
- Mluvte pomalu a rozvážně. Inspirujte se Santou z amerických pohádek.
- Nikdy nekřičte a nezvyšujte hlas. Působíte totiž spravedlivě, ne strašidelně.
VZOR řeči Mikuláše
„Dobrý večer, já jsem svatý Mikuláš a přišel jsem sem dnes s andělem a čertem. Jdeme za malým Matyáškem. Jsi to ty? Tak se na tebe podíváme… V mé knize se píše, že máš šest let a že tvoje maminka se jmenuje Kateřina a tatínek Josef. Je to tak?“
„Ale, ale… vidím tu u tvého jména pár drobných hříšků…“
– Čert může zabubnovat řetězem –
„Občas se ti nechce doma uklízet hračky. A prý si večer nechceš čistit zuby. Je to pravda? No, to by se zlepšit dalo, co říkáš?“
„Taky tu mám u tvého jména i pochvaly – a těch je naštěstí víc.“
„Píše se tu, že jsi šikovný ve školce, krásně maluješ, umíš být laskavý na mladší kamarády a doma pomáháš mamince v kuchyni. To je moooc dobře, Matyáši.“
„Slib mi, že se zkusíš trochu polepšit – hlavně s tím uklízením a zoubky.“
(Počkat na odpověď.)
„A teď mi řekni, máš pro nás připravenou básničku?“
(Po básničce.)
„Děkujeme ti, byl jsi moc šikovný. Tady máš od nás nadílku…“
A pamatujte! Buďte celý rok hodní. My zase za rok přijdeme.“
(Ve dveřích při odchodu.)

Stáhněte si řeč i v grafické podobě.
Na co tedy nezapomenout:
- Představte sebe, anděla i čerta.
- Oslovte dítě jménem a počkejte, až potvrdí, že je to opravdu on/ona.
- Otevřete knihu hříchů a začněte výtkami.
- Pokračujte pochvalami.
- Požádejte o slib.
- Poproste o básničku nebo písničku.
- Předání balíčku.
