
Hledáte nějakou vtipnou básničku se šesti slokami do dramatického kroužku, do hodin literatury nebo na recitační soutěže? Máme pro vám čtyři opravdu dobré od autorů Jana Vodňaského, Miloše Kratochvíla a Emanuela Frynty. Uvidíte, že si určitě vyberete.
Básničky 6 slok
Tygrův den
Jan Vodňanský
Tygr vstává z postele,
pěkně si ji ustele
a pak cvičí rozcvičku:
tygří pozdrav sluníčku.
Máma tygra umyje,
ať je chloubou Indie,
pak mu pruhy učeše,
ať je světu k potěše.
Hopla hop a dupy dup,
tygr běží na nákup,
a pak s mámou tygřicí
sype kaši skořicí.
Když má dobrou náladu,
metá salta pozadu,
čuchá vůni u kytek,
ve vsi plaší dobytek.
Veselo je v pralese,
tygr palmou zatřese,
kokosové ořechy
padaj´ domkům na střechy.
Tygr domů metelí
za laskavou postelí,
na dobrou noc hubičku
pak se stulí v klubíčku.
Ztracená teta
Miloš Kratochvíl
Nikdo tak rád necestuje
jako teta Alžběta,
každou chvíli sbalí kufr
a vyrazí do světa.
V neděli nám oznámila,
že vyráží na sever,
včera volá: „Stal se malér!
Asi jsem si spletla směr“.
Říkala, že místo sněhu
je tam poušť a velbloudi,
má strach, i když neví, kde je,
že ještě víc zabloudí.
Hned nám ale vysvětlila,
proč to takhle dopadlo:
„Nechala jsem doma brýle
a spletla si letadlo.
Brýle leží na kredenci,
rychle mi je pošlete
a přibalte letní šaty,
snad je někde najdete“.
Našli jsme šaty i brýle,
tím však končí naděje.
Kam je máme tetě poslat,
když sama neví, kde je?
Chobotnice
Emanuel Frynta
Jedna družstevnice v Nizze
prodala mi chobotnice,
dal jsem si je do ložnice
za almárku na boty,
ať mám ze života více,
když jsou volné soboty.
Chobotnice není krutá,
dokavad je zavinutá,
ale jak se blíží čtvrtá,
jak je tady svačina –
to vás pak div neprovrtá
hladovýma očima.
Když se máma u nádobí
pro ty chobotnice zlobí,
říká tátá: „Ale co by,
chobotnice neštěká,
nenašlape, nenadrobí,
je to přítel člověka.“
Není jenom tak je živit,
tak se nesmí nikdo divit,
když je s námi děda Ctivít
pase v parku na trávě,
že jim nenecháme zkřivit
ani chobot na hlavě.
A když někdy koncem zimy
začnou chřadnout a my s nimi,
říká táta: „Ale jdi mi,
nečistíš jim choboty!
Zas je mají plné rýmy,
pro tebe, ty zlobo, ty!“
Tak je mažem vazelínou,
máslem, sádlem, rozmarýnou,
hlavně že nám nezahynou
tyři páry chobotnic,
to bych pak svou vlastní vinou
neměl z volných sobot nic.
Pes u soudu
Miloš Kratochvíl
Když pes štěká na člověka,
určitě mu nadává –
a nadávkou kamarádství
pro mě rázem přestává.
Odnesl jsem psisko k soudu,
ať s ním soudce zatočí.
Šlo to bídně; pes se klidně
šklebil soudci do očí.
Při výslechu chytal blechu,
odpovídal ňaf a haf,
soudce jenom kroutil hlavou:
„Na to nemám paragraf!
Nemám důkaz! Důvod k trestu!
Nevím, co to znamená,
když psí řeči nerozumím.
Žaloba je bezcenná.“
Tak z nás psi a pejsci mají
jen švandu a legraci,
klidně na nás můžou štěkat –
jsme proti nim hlupáci.
Každé psisko, marná sláva,
naší řeči rozumí,
z nás však ani doktor práva
štěkací řeč neumí.

Další básničky, písničky a říkadla
Pokud mají dětí kolem vás náladu na další básničky, říkadla, tak vřele doporučujeme tyto:



