Kolikrát už jste slyšeli větu: „Napište text na téma…“ nebo „Zpracujte referát.“ Ať už jde o slohovou práci, dopis, úvahu nebo nějakou prezentaci, jedno je jisté: psaní se ve škole prostě nevyhnete. A víte co? Je to vlastně dobře, protože umět srozumitelně napsat, co si myslíte, se vám bude hodit úplně celý život. V dnešním článku si projdeme pět praktických tipů, které vám jakékoliv psaní velmi usnadní. Tak pojďme na to.
Jak napsat text
Nezačínejte psát bez plánu
Představte si, že chcete uvařit svíčkovou a nevíte, co do ní patří. Buď vznikne kulinářský zázrak, nebo úplná pohroma. A stejně je to i s jakýmkoliv textem. Nejdřív si promyslete, co vlastně chcete říct. Čím budete začínat, co bude v prostředku, čím celý text zakončíte? Dobrý nápad je napsat si osnovu – klidně jen pár bodů. Uvidíte, jak moc vám to pomůže. Ukázka osnov:
Vědět, jak píšu, je stejně důležité jako CO píšu
Píšete dopis babičce, referát o vesmíru nebo vtipný fejeton o tom, jak jste (ne)zvládli domácí úkol? Každý typ textu si žádá jiný styl. Rozhodněte se hned na začátku:
- Budu tykat nebo vykat?
- Budu psát spíš vážně, nebo zkusím být vtipný/á?
A hlavně – styl se drží po celou dobu psaní. Vážný referát, kde najednou napíšete „lol, kámo“, působí přinejmenším zvláštně.
Nezapomínejte na stylování
Odstavce, nadpisy, tučné písmo, číslované seznamy i odsazení – to všechno pomáhá čtenáři lépe se vyznat ve vašem textu. Díky přehledné úpravě neztrácí zbytečně pozornost tím, že hledá, kde skončil se čtením, nebo co k sobě patří. Jinými slovy: dobře upravený text je přívětivý k očím i mozku.
Pište nanečisto
Nikdo nečeká, že to napíšete excelentní text na první dobrou. Proto doporučuji, abyste psali nejdříve nanečisto. Klidně s chybami, přepisováním, škrtanci, hvězdičkami a šipkami. Tohle je prostor, kde si můžete dovolit všechno. Když to pak budete psát „načisto“, půjde to jako po másle.
Čtěte po sobě – a pak dejte text přečíst i někomu dalšímu
I když si myslíte, že jste napsali literární skvost, vždycky si text po sobě přečtěte. A klidně dvakrát. Pak poproste někoho dalšího – kamaráda, mamku, ségru… Někdy totiž přehlédnete chybu, kterou druhý hned vidí. Navíc vám může říct: „Hele, tady mi není jasný, co tím myslíš,“ nebo „Tohle je super, napiš víc!“
